Míša Janků a Tom Frýdl - Valašská 24hodinovka
Valašská 24hodinovka, Bystřička 28. - 29. 6. 2014
Naše víkendové snažení na Bystřičce bylo posvěceno mimořádně příznivým počasím. Po nachystání všech možných detailů, v sobotu parkujeme vedle nějakého šílence s trabantem. Lidí bohužel meziročně stále ubývá, ale to nám nevadí a ve 12 přesně je Míša nachystaná na startu, který vede slavnostně jedno kolo Svaťa Božák. Už po startu někteří jednou takovou kudlu, že se mi nechce věřit, že to vydrží až do konce. Po dvou kolech mé partnerky přichází i má chvíle, úvodní tři kola nevím jaké vlastně jet tempo, jsem poté dost unavený, nohy jsou rozhozené, do kupy se to dává až po dalším střídání. Už předtím mám ve druhém kole defekt, v závěru překrásného singlu cvakám duší a zbylýkilometr běžím do depa na výměnu. Jede se nám fajn, ale zjišťujeme, že na vedoucí dvojicí ztrácíme stále více. Přichází večer, rožínáme osvětlení, to moje hned při setmění ovšem padá ve sjezdu z řidítek, sbírám baterky a úspěšně ho zprovozňuji . Ukazuje se, že naše osvětlení nás limituje v rychlostech sjezdů. Nastává noc, ovšem stále je teplo. Zhruba v jednu v noci trhám ve vzdálené části tratě řetěz, půlhodinou procházky mi zpříjemňuje nějaký makléř, který má potíže s dýcháním a tak tlačíme naše kola ve dvojici. Jen tak mimoděk z něj vypadne, že má někde sekyru dva miliony. Tlačíme a noc je stále krásná, plná hvězdné oblohy, vzdáleného šumění vlaků, povzbuzování od soupeřů a najednou si uvědomuju, že proto jsme sem vlastně přijeli. Pro zážitky, vzpomínky, pocity, radost z pohybu a poznávání... V depu měním řetěz,do toho mi haleká všudypřítomný Franta Došek, drásalovská legenda a stoletý moudrý stařík, který na mne neustále stříli od pasu své hlášky typu, mechanici od Míry jsou nahov..
Vše je rychle opraveno, točím kolo za kolem, najednou ve tři hodiny začíná probleskávat jitro. Zprvu se to zdá jako svit měsíce, ale o hodinu později již vidíme i bez světel. Slezám, kontroluji ztrátu, ta však stále roste. Cítím únavu svalů a kolen, budím Míšu, ale ta snad šlapala i ve spánku, je totálně unavená, ujede kolo a končí. Definitivně. Po hodině pauzy zkouším co ještě půjde ale průměr hodně klesá, u ostatních je vidět krize ještě více, vidím unavené mátohy, malátné pohyby, třes a zívání...
Suma sumárům Tom skoro 238 km, Míša 104 km. Děkujeme našemu zásnubnímu fan týmu, Oldovi za zápujčku mrdovanu a vytvoření zázemí, magorovi z trabantu za jeho trapné výjevy, makléřovi, že tlačil semnou, pořadatelům za ochotu a práci, Martinu Kupcovi z Timechip.cz za odebrání jednoho kola ( oprávněnému ), Frantovi Doškovému za jeho chytré rady a kecy. Závod je to krásný, ale velmi náročný na techniku, psychiku a tělo. Bolí vše, především cítím kolena a otlačený zadek. Pozitivní jsou však krásné zážitky, čtyřiadvacítka je totiž něco jako klášter. Člověk se naučí vážit si úplně obyčejných věcí jako světla, postele, přístřeší, čistého záchodu anebo teplého jídla ...
Tomáš Frýdl