Můj první bikemaraton Sulovské skály
autor: Michaela Janků (Poznámky) dne 23. červen 2013 v 23:34
Budík mě probouzí v nekřesťanskou hodinu, snídáme, nakládáme kola a o půl 7 vyrážíme směr Sulov. Po příjezdu na místo máme hodinu do startu, jdeme si vyzvednout startovní čísla, dolaďujeme kola a jde se na to.
Čeká mě 88km s převýšením 2800, takže žádné leháro. Po startu všichni jedou jak draci, neudržím se ani v první skupince, tak se propadám na konec.No co, však pomalu. Jenže už na 3. kilometru slézám z kola a tlačím...To je špatné.Ale jedu dál, na 15 km míjím občerstvovačku s vodou, pak mě dojede jeden závodník, tak jedeme spolu.Ve dvou se to přece líp šlape-i když chvilkama do kopce i potlačíme a stíháme se kochat i přírodou:) Oba jsme jeli poprvé, takže cíl byl dojet.Kilometry pomalu ubíhaly, na první občestvovačce jsme si dali do nosu, hlavně doplnili vodu, protože to horko bylo šílené.Před náma další kopec a po kopci sjezd-za odměnu.Na 45.km byla další občerstvovačka, lidi úplně úžasní, staraly se o nás jak o vlastní:)Jeden pán mě loupal banány, druhý mě krájel štrůdl a třetí mě doléval vodu :)) Super servis:)
Půlka už byla za náma, začínala jsem cítit nohy a průjezd Sulovem se blížil.Ale s parťákem jsme odolali a jeli dál:) Po hlavní dolů ze Sulova a pak jsme odbočili směrem na skály.Parťák chytil asi druhý dech, tak bušil do pedálů a kousek mi ujel.A pak to přišlo.Kolo jsem přes ty kameny nemohla už ani zvednout, jak jsem měla bolavé ruky, tak jsem se doštrachala nahoru, sedla a přemýšlela, že je čas to vzdát. Vytahuju z batohu telefon, zkouším volat Báře, jestli už je v cíli, ale nedovolala.Tak si hodím batoh na záda, beru kolo a štrachám se dolů, že to vzdávám, natěšená na sprchu a jak Tom bude mít radost, že na mě nemusí tak dlouho čekat. A pak ho potkám-anděla Dolfíka ,,Ale moja, kde to ideš?Pojeď so mnou, už jsom si myslel, že to pojedem sám, nevzdávaj sa, mrzelo by tě to pak" Tak jsme tlačili a jeli spolu. Ve sjezdu jsem Rada pustila, to byl rychlejší, na kopci jsem ho pak počkala. U další občersvovačky jsem do sebe natlačila další banán, doplnila vodu a jelo se dál.Už byly skoro 2/3 za námi a čekali nás poslední dva těžké kopce. Na 64km se začalo pomalu, ale jistě stoupat.Chvilku jsem jela, chvilku tlačila, abych odpočinula nohám a nahoře počkala na Dolfíka, následoval sjezd a dělení tratí.Dolfík mě ujel, už jsem ho nezahlédla a svojí vinou sjela z trati.měl být sjezd a já jdu do kopce, tady něco nehraje...a rozjela jsem se dolů, jenže tama to taky nevedlo. Ani jeden fáborek v dohledu...Šílený pocit.Bez siginálu, v místě kde neznám ani názvy okolních obcí...Míšo, mysli!!Rychle zpět k poslednímu fáborku!A fakt, byl tam i s cedulí a odbočkou doprava dolů, přes potok...
Mých posledních 10 km o samotě jsem si vytrpěla.Spocená, poštípaná od komálů, nohy poprlené od kopřiv, ruky bolavé a mlela z posledních sil.Poslední dlouhé stoupání přede mnou.Kopec jsem kupodivu vyjela, doufala, že dojedu Dolfíka.Ale nedojela, pán u poslední občersvovačky na mě čekal, nabízel i nemožné, já zase sáhla po banánu. Měla jsem zajížďku tak 15 minut.
Poslení 4 km do cíle...Na Roháč tlačím kolo, nemůžu se donutit ani se zkusit rozjet...Z Roháče následuje už jen sjezd do cíle.... Posledních 500 metrů.... A konečně po 9 hodinách a 26 minutách i já dojíždím do cíle.
Dolfík mě vítal, vyfotil se se mnou na památku, paní mě donesla lístečky na jídlo a pití a tašku s pozorností-banány nechyběly, Tom mi vzal kolo a já se odšourala do auta. Žádné auta, stánky, ani sprchy, na které jsem se těšila, nebyly...Z posledních sil jsem ze sebe udělala člověka, šla se najíst a hurá domů na sprchu.
Usnula jsem po chvilce, ale nelituju. Do cíle jsem dojela celá, plná zážitků a už se těším na dlouhého Drásala Tom říkal, že si s sebou vezne knížku a počká v cíli :))
P.S. Skříňě jsme nestěhovali ani v neděli - kdo ví, pochopí !
P.S.2 Děkuju za podporu Michalovi a Radovi na trati, bez nich bych to zabalila, Tomovi M. že čekal s mým drahým v cíli a mému drahému Tomovi za servis, podporu a vlídná slova, které nakopnou do dalších závodů !